Taekwondo pro dobrou věc
Reportáž z pražského Střížkova
Je sobota ráno a právě se vydávám do Ostravy na vlak - směr Praha. Mířím na benefiční turnaj v Taekwondo, z něhož půjdou vybrané peníze do nadačního fondu Impuls, který pomáhá lidem bojovat s roztroušenou sklerózou.
Dneska se poprvé postavím na tatami i já, podporou mi bude klubová kolegyně, se kterou se taky na tatami potkám, avšak ji budu muset považovat za soupeřku, nikoliv kamarádku.
Že je Taekwondo bojové umění, kde se používají především různé kombinace kopů, už dávno vím. Ale co pravidla? Jsou nové, žádné pomalé taktizování, ale tvrdý rychlý boj. Snad to dneska přežiji - mé soupeřky mají černé pásky a já pouze žlutý. Ach jo. Už není cesty zpět, jsem na místě - Praha-Střížkov.
Tělocvična plná kvalitních taekwondistů jak z Česka, tak ze slovenského Trenčína a pozor, také jeden Španěl.
Setkávám se s Pavlem, jedním z organizátorů, jdu se k němu zaregistrovat a převážit, abych náhodou nevážila více, než v jaké váhové kategorii jsem nahlášena. A jéje... ukazuje mi rozpis zápasů - "tatami A, boj číslo 2, Zlatica Hlaváčová - Trenčín".
Za 15 minut zahajovací nástup všech účastníků a potom už jen rozcvička, rozkopání, obléknutí veškerých chráničů, doboku a zajištění kouče. A jde se na věc. Mám strach, ale ten musí jít stranou, nesmím se bát.
K prvnímu (ze čtyř zápasů) nastupuji, jak už jsem zmínila, proti Zlatce z Trenčína. No... tak to bylo rychlé... Má seniorská kategorie má nastavena pravidla tak, že bojujeme 3 x 1,5 minuty s 30sekundovou přestávkou. Avšak já... expert... První zásah Zlatky do mé hlavy (3 body za kop do hlavy) míří přímo do nosu, vzdávám to, K. O., 0:7. Nejsem zvyklá na takovou bolest, na takzvaný "face kick". Další zápasy už budu pozornější a nevzdám je.
V druhém zápase proti mně stojí soupeřka ze Zlína. A ve třetím, konečně, klubová kolegyně, má sparring partnerka Ája. Jediná soupeřka, které se nebojím. Vím, co si k ní můžu dovolit, ale také vím, že mě šetřit nebude, protože se rychle naučila, že nesmí brát své soupeřky jako kamarádky. Jednoduše jde do svých zápasů naplno a bolest svou, ani jejich trápení neřeší. A tak také vypadá závěrečné skóre 26:9 pro Áju. Následně si poradila i se Zlatkou, která mi dala K. O. Rozdrtila ji hladce 38:23 a získala 3. místo. Prostě a jednoduše NEŘÍZENÁ STŘELA.
V posledním zápase proti mně stojí favoritka naší kategorie Petra z pražské Cobry Dojang. Jsem ráda, že si všimla mého žlutého, začátečnického pásku a nedrtí mě tak, jako soupeřky sobě rovné, avšak i ta mě poráží, ale žiji, to je hlavní.
Teď už se jen vysvléct ze zpocených chráničů, počkat na ukončení zápasů na ostatních tatami, na předání medailí, a můžu jít na vlak a domů. Celá domlácená, samá modřina, ale co, budou i těžší turnaje a já se je budu snažit vyhrát.
Jedno vím jistě, budu se řídit citátem: "Nikdy se nevzdávej", protože když se vzdáš, uděláš to nejhorší, co můžeš udělat.